Libuše Růtová

12. únor 1921, Praha – 21. březen 1997, Brno 


Libuše Růtová je jednou z brněnských umělkyň druhé poloviny dvacátého století. Její práce jsou charakteristické ustáleným výtvarným projevem, ve kterém mají vedoucí postavení náměty a motivy české krajiny a venkova, a typické dominanty českých měst. To vše je vyjádřeno ve výrazném barevném koloritu. V počátcích uměleckého vývoje ovlivnila malířku krajina jižních Čech, z níž osobitě těžila její básnická představivost, další etapou byly lyricky laděné kytice. Po opakovaných návštěvách Itálie její tvorba zaznamenala zásadní proměnu. Hluboce inspirovaná touto kulturně bohatou zemí, vytvořila hluboce prožitý cyklus obrazů italských měst.

V rovníkové Africe, při svých pobytech v Sierra Leone a v Malawi, ji z počátku zaujala dramatická krajina a domorodé vesnice, následně i její obyvatelé. Ze stovek skic, které si přivezla domů, vznikla řada unikátních obrazů, které veřejnost oslovily především takřka pohádkovými figurálními kompozicemi, kterým dominují domorodé ženy v jejich nelehkém údělu. Libuše Růtová neobjevuje vnímanou skutečnost spekulativní cestou, nýbrž přijímá ji bezprostředně a tlumočí ji silným barevným kontrastem. Vrstvením teplých a studených barev vedle sebe dosahuje neobyčejné výraznosti tvarů, které dovede unikátním způsobem zjednodušit. Její díla vycházejí z básnické prostoty. Ne nadarmo její tvorbu označují kritici jako „modravou lyriku“. K jejím obdivovatelům patřili spisovatel Jaromír Tomeček, PhDr Štěpán Vlašín DrSc, PhDr M. Nováková nebo akad. sochařka Sylva Lacinová-Jílková.


Životopis

Libuše Růtová, (1921 - 1997) od svých prvních vzpomínek, měla jediné přání, mít své vlastní pastelky! Oblázky z vápence, hřebík nebo větévka stromu byly jejich náhradou. Ve škole milovala nejen kreslení, ale i přírodovědu a literaturu. Její imaginace se ale těžko podřizovala požadavkům učitelů - v kreslení a literární kompozici kladla na papír pouze to, co ji diktovala její obrazotvornost. Od počátku nešla vychozenou konvenční stezkou, proto se často chvály ani obdivu nedočkala. Později ji její touha kreslit přivedla do hodin k mistru Myslivci, malíři a profesoru na brněnské umělecké průmyslové škole, který od svých žáků vyžadoval přísnou pozornost. Za hezkého počasí brával studenty do okolí Brna, kde je učil kreslit a malovat v terénu. Od něho si Libuše zapamatovala větu, která ji provázela celým jejím životem: "Buďte pilní, umění chce celého člověka". V l5ti letech začala navštěvovat školu uměleckých řemesel v Brně. Profesoři byli následovníci deskriptivního realismu a zastánci detailu a tradičních způsobů vyjadřování. Libuše milovala detail když používala tužku nebo pero, když ale pracovala s uhlem nebo barvou, ztrácel pro ni důležitost. Její radost ze studia umění trvala pouhé dva roky. Ještě před tím, než Němci po okupaci Československa zavřeli školu, musela ji z osobních důvodů opustit. Během války navštěvovala profesory Zamazala a Myslivce a přesto, že jejich popisné práce ji příliš nepřitahovaly, jejich lekce a později i osobní přátelství jí byly velkým přínosem. To, co hledala u učitelů – osobité vyjádření skutečnosti, našla u jihočeského malíře, Otty Matouška. Ten zdůrazňoval výběr tématu, jednoduchost, linku a rovnováhu. Matoušek podporoval její růst, varoval před neúspěchem. Touha tvořit ji hnala vpřed i po narození jejích dvou dcer. Manžel Jan ji byl stálou, trpělivou oporou a stal se i jejím nejlepším kritikem. Na jeho dobrý úsudek, který se slučoval s názory kritiků umění tehdejší doby, se mohla vždy plně spolehnout. Za pár let po válce musela s malbou úplně přestat. Sebemenší námaha ji úplně vyčerpávala a zanechávala bez dechu. Jejímu předčasnému odchodu ze života zabránil tým odvážných lékařů, který se poprvé na počátku 50tých let pokusil o otevřenou operaci srdce. V roce 1955 byla Libuše mezi pacienty profesora Navrátila a po operaci se rychle zotavila. Znovu se pustila do tvůrčí práce, která ji tentokrát kompletně pohltila. Teď již nebylo v jejím životě místo na nic jiného, tvorba stála na prvním místě. Těžko snášela cokoliv, co jí odvádělo od stojanu! Byla jako štvanec. Potřebovala dohonit to, co díky své nemoci zameškala. Pevně věřila, že její tvorba je emočně osloví. V roce 1967 poprvé navštívila zemi svých snů, Itálii. Hluboce se jí dotkla krása italských měst, jejích galerií, historických monumentů. Města Československa, Bulharska a Rakouska, která do té doby zobrazovala, se jí najednou zdála šedá, špinavá, bez života. Italská pulzovala životem a zářila barvami. Tak se zrodily její první pohádkově modré městské veduty italských měst. S nimi začalo její produktivní období. Její sen představit svá díla veřejnosti se splnil v roce 1969, kdy jí bylo dovoleno vystavovat v Kabinetu umění v Brně, výstavní hale vládního nakladatelství. Uznání veřejnosti a kladné recenze ji naplnily nadšením. Život těch, kteří odmítali tvořit „politicky korektní“ obrazy, ale nebyl lehký. Pouze ti, kteří byli členy komunistické strany nebo byli aspoň ochotni podřídit se jejím požadavkům, byli také členy Klubu umělců. Libuše se nikdy členkou nestala. Její antipatie ke straně byla dobře známá. Navíc bylo její umění příliš odlišné, individualistické a poetické - příliš buržoazní. Přesto si její vyzrávající práce získávala širší a širší okruh obdivovatelů, mezi něž patřili i někteří kunsthistorici a vlivní činitelé strany. Ti ji pomáhali vystavovat v menších výstavních síních jak Moravě, tak v Čechách. Recenze byly většinou příznivé a Libuše se stále častěji setkávala s názvem „básník štětce“. V roce 1979 na pozvání své dcery Magdy a zetě Petra odcestovala do rovníkové Afriky, do Sierra Leone. Divoká krása africké buše ji nadchla a naplnila neutuchající láskou ke všemu, co se týkalo Afriky. Černý kontinent ji kompletně učaroval a z jeho vlivu se již nikdy nevymanila. Nekreslila pouze bizardní stromy, rozcuchané chalupy nebo krajinu, ale začala i s kresbou domorodých obyvatel. Nebylo to lehké, nikdy předtím se lidé v jejích prácích neobjevovali. Po smrti jejího manžela ji v těžkých chvílích podporovala dcera Marcela, žijící v Itálii. K ní vyjížděla i dvakrát za rok a zde trávila měsíce v nadšené práci na zasněných italských městech. Její mistrné pojetí italského tématu i české motivy, měly velkou odezvu mezi návštěvníky galerií, kde vystavovala od roku 1978, buď samostatně nebo v kolektivu v Bolzanu, San Vincenzo, Veroně, Latisaně, Udine, Gorizii, Milanu a v Bergamu. V letech 86 a 87 měla účast na „Expo-Arte v Itálii v Bari. Přes Itálii ji v roce 1985 její práce zastupovaly také na „Tsukuba-Expo“ v Japonsku, kde dostala diplom za kresbu z Afriky. Roku 1988 byla zastoupena svojí prací v Bruselu, a později ve Veroně obdržela medaili za poetické vyjádření českého města. Po třetí návštěvě Afriky, se Libuše takřka úplně odklonila od evropských měst a tvořila díla pouze s africkou tématikou a to i v době svých návštěv v Itálii. Nálady buše a atmosféra okamžiku, suché, sálavé vedro, odrážející se z cihlově červených cest a vysušených plání nebo vysoká vlhkost neproniknutelného pralesa, to vše je cítit z jejích pláten. Rok 1979 je počátkem období, které je jejím nejproduktivnějším. Tvorba let, které následovaly, ji přinesla morální uspokojení, finanční zisky a obdiv úzké veřejnosti. V osmdesátých letech byla Libuše obdivována nejen jako umělkyně, ale i jako žena. Byla naplněná energií, velkými plány a ambicemi. Měla za sebou již radu výstav v Itálii, dvě výstavy v Kanadě, v Sierra Leone, několik výstav na Moravě i v Čechách. Noviny se vyjadřovaly pochvalně o jejím umění. Výstava „Africká žena“ v Janáčkově opeře v Brně, měla neobyčejný úspěch a musela být na žádost veřejnosti prodloužena. Doktorka Oklešťková během vernisáže o tvorbě Libuše prohlásila:

„… sleduji (v obrazech) její umělecké záměry, cesty jejího myšlení, snah a výsledků.

... (Libuše) nám nabídla odlišný přístup a pohledy na věci mnohdy již známé.

... Zachytila šarm afrických žen, … vystihla drama jednotlivých postav, celé děje i historii jednoho z afrických národů. Vrcholem je však odhalení přírodních krás, stromů, nočního nebe, které ve spojení s až čarovnými postavami, vytvářejí napětí a dramatičnost scén.

… je umělkyní, která svou koncepcí a nazíráním na svět má nekonvenční přístup k tvoření.“ Náhlá mozková příhoda v roce 1989 ji zanechala úplně zlomenou, s částečně ochrnutou levou polovinou těla. Její mysl nebyla schopná poručit ruce, aby přenesla tvůrčí myšlenky na papír či plátno. Její stoupající

hvězda zapadla rychle a tiše za horizont a nikdy víc nevyšla. Na stojanu zůstala nedokončená práce. Libuše se stáhla do ústraní, nikdy již nevystavovala a jako umělkyně se neangažovala. Její tvůrčí duch ale nevyhasl. Její láska k Africe se kreativně projevila v daru vyprávění. Tak, jak malovala, tak i psala – bez ohledu na svoje vlastní potřeby, či únavu. První den jara roku 1997, období, které tolik milovala protože dýchalo novým životem a novou naději, Libuše otevřela své oči naposled. Ve svých dílech však žije dál.

Výstavy

1969          Brno, Kabinet umění „Obrazy“

1970          Brno, Dům umění „Vzpomínky na Itálii“

1974           Brno, Dům umění „ MDŽ“

1975           Č. Budějovice, „Žena“

1976           Brno, „Umění bojující“

1977           Adamov u Brna, „Obrazy“

1978          Itálie, Bolzano

1979          Itálie, Verona, „D’arte Fra Giocondo“

1980          Adamov, „Afrika v obrazech“

1981           Kaplice, „Krajinné inspirace“ 

1982           Český Krumlov,  Lipenská galerie

1981          Sierra Leone, Afrika „Africké skicy“

1981,         Kanada, Calgary, „Calgary beautiful“

1981          Kanada, Camrose, „ Africké ženy“

1985          Japonsko, „Tsukuba

1983          Holice, „Afrika“

1983          Brno, „MDŽ“

1984          Itálie, Latisana,  „Italské veduty“

1985          Brno, „Afrika“

1986          Itálie, Udine, „Il Toirchio“

1986          Itálie, Gorizia, „Il Torchio“

1986          Itálie, Udine, „Laboratorio degli artisti“

1986          Itálie, Milan „Arts galery“

1986          Rakousko, Salzburg „Expo-Art 87"

1986          Itálie, Udine, „Il Toirchio“

1986          Holice, „Jihočeské vesnice“

1987          Brno, Kino  Moskva „Africká žena“

1987          Brno, Janáčkovo divadlo, „A. žena“

1987          Brusel, část

1988          Itálie – Bari, „Expo-Bari 87“


Umělecko - cestopisné expedice

Láska k přírodě a touha po exotických zážitcích a námětech pro svoji tvorbu motivovala brněnskou umělkyni Libuši Růtovou k řadě umělecko-cestopisných expedic, které potvrzují nejen její nadšení pro vše nové, ale i její - někdy až neuvěřitelnou - odvahu.

1. 1975-1989 Návštěvy Britské Kolumbie a Alberty, Kanada. Výjezdy do hlubokých lesů, k jezerům Skalistých hor, výstup na Atabaska ledovec, pozorování života černých medvědů v okolí Lake Louise, národní parky západní Kanady, Vancouver a hlavní město Victoria.

2. 1967 První návštěva Itálie.

3. 1971 - 1994 Každoroční návštěvy Itálie; návštěvy Francie, Anglie, Rakouska, Maroka, Bulharska, Španělska.

4. 1978 Návštěva ostrova Oahu, Hawaii.

5. 1980 První návštěva Afriky. Několikaměsíční pobyt v leprosáriu Masanga, Sierra Leone. Sledování života, kultury a náboženských rituálů členů kmene Temne, skicování žen a dětí, výlety do africké džungle, zápisky do deníku o malomocných.

6. 1982 Druhá návštěva rovníkové Afriky. Čtyři měsíce s mladým šimpanzem Baboo, prozkoumávání vnitrozemí Sierra Leone se skicákem a lékárničkou v batohu, sbírání podnětů pro obrazy a plánovanou knihu, pozorování života domorodců v hlavním městě Freetown, na pokraji smrti v džungli.

7. 1982 Expedice do Libérie – 2000 km nebezpečným terénem v  malé dodávce, hlavní město Monrovia, kaučukové a tabákové plantáže, sledování života dětí a školáků v prostředí chudoby.

8. 1986 První expedice do Malawi, východní Afrika. Nespočetné výjezdy do lokálních vesnic, údolí řeky Shire s nádhernými baobaby, život rybářů na Malawském jezeře, život domorodců na čajových plantážích, domácí mazlíček 3,6 m dlouhá krajta; výšlap na horský masiv Mulanje, návštěva prezidenta, zápisky ze života pacientů s AIDS.

9. 1989 Druhá návštěva Malawi a Zambie. Neustálé skicování lidí a zvířat, návštěva Luangwa, NP v Zambii, pobyt v hlavním městě Harare.

10. 1990-1991 Návštěva Alberty, Kanada. Život v "křišťálovém městě" Calgary, pozorování života kmene Nakota a Sarcee, oslavy Pow Pow a největší show na světě, Calgarský Stampede (rodeo), návštěva Vancouver Island za účelem sledování velryb.




 

Libuše Růtová